aktuality v oblasti genetiky



3/25/2019  - V Číně je půl miliardy let staré naleziště s tisícovkami zkamenělin
3/25/2019  - Až příliš reálný návod, jak vyšlechtit nadčlověka
3/23/2019  - Čínská policie naklonovala svého nejlepšího služebního psa. Je to Sherlock Holmes mezi vlčáky
3/22/2019  - Středověká Anglie byla zřejmě multikulturnější, než to vypadalo. Ukazuje to výzkum mrtvých námořníků
3/3/2019  - Lékaři našli nejdivnější dvojčata světa. Nejsou ani jednovaječná, ani dvojvaječná
3/1/2019  - Víte, kdy půjdete do důchodu? Odborníci to spočítali a lidé jsou v šoku!
2/21/2019  - První geneticky upravené děti mají kromě rezistence vůči viru HIV nejspíš i vylepšenou paměť
1/26/2019  - Krásné nové modifikované lidstvo je ještě blíž

V Číně je půl miliardy let staré naleziště s tisícovkami zkamenělin


Mezinárodnímu týmů vědců se podařil doslova zázrak. V čínské provincii Chu-pej objevili přes 20 tisíc fosilií, jejichž stáří se odhaduje na 518 miliónů let, což znamená, že jsou z období raných prvohor. Podle paleontologů je ohromující počet dosud neznámých druhů, ale i skutečnost, že měkká tkáň těl mnoha tvorů včetně jejich kůže, očí a vnitřních orgánů je velmi zachovalá.

Místo nálezů nese jméno Qingjiang (Čching-ťiang) biota (biota je soubor veškerého rostlinného a živočišného života určité oblasti – pozn. red.). Rozprostírá se nedaleko obce Ťin-jang-kchou, konkrétně v břidlicovém podloží u břehů řeky Tan-šuej poblíž jejího ústí do většího toku Čching-ťiang.

Z více než 20 tisíc nalezených exemplářů dosud odborníci analyzovali 4351 vzorků – včetně červů, medúz, sasanek a řas. Něco takového prý ještě neviděli. Zahrnuje to nejméně stovku druhů mnohobuněčných živočichů a osm druhů řas. Více než polovina z toho všeho byla vědcům dosud neznáma.

„Stanou se stěžejním zdrojem při studiu dávné evoluce druhů,“ řekl stanici BBC Sing-liang Čang, jeden z vedoucích autorů výzkumu. Podrobnosti o dlouho studovaných nálezech byly zveřejněny v časopise Science na konci minulého týdne.

Zachovaly se nevídané detaily

„Objev je obzvláště pozoruhodný, protože většina tvorů jsou měkké organismy jako medúzy a červi, které obvykle nemají šanci stát se zkamenělými a přetrvat,“ připomněl geolog Robert Gaines, který se studie rovněž zúčastnil. Většina zkamenělin totiž obvykle bývá z hmotnějších zvířat, pevnější části jako kosti jsou méně náchylné k rozkladu.

Tyto aktuální fosilie jsou z počátku prvohor – z takzvaného kambrického období, které započalo před 541 miliony lety a přineslo rychlý nárůst rozmanitosti zvířat na Zemi. První mnohobuněčné organismy se na naší planetě zřejmě objevily v období ediakary, které začalo před 635 miliony lety.

Objev je unikátní zejména proto, že zkameněliny jsou daleko lépe zachované než ty z Burgesských břidlic (slavné kanadské naleziště z roku 1909 – pozn. red.)či dalšího čínského naleziště v Čcheng-ťiangu. Nebyly poškozeny procesem přeměny hornin ani zvětráváním.

Dávná konzervace tvorů byla podle Čanga tak dokonalá, že se v kamenech mohla dochovat i těla živočichů bez pevné schránky. Fosilie z Qingjiangu jsou zachovalé tak jedinečným způsobem, že lze dokonce pozorovat detaily chapadel medúz nebo těl žebernatek.

Jelikož zkameněliny z tohoto naleziště pochází ze stejné doby jako z Čcheng-ťiangu, vědci věří, že rozdíly mezi nimi mohou nastínit, jak různě probíhaly vývoje ekosystémů.

Paleontologická pokladnice a objev století

Není překvapivé, že nalezišti Qingjiang se přezdívá „pokladnice fosilií“. „Nález je jedním z největších za 100 let,“ zhodnotila úspěch paleontoložka Allison Daleyová.

Tým nyní dokumentuje zbývající vzorky a provádí další zkoumání v čínském regionu, aby se dozvěděl více o původním místním ekosystému a o procesu zkamenění. Nález by mohl přinést zcela nové, a tudíž i cenné poznatky o životním prostředí z období před více než půl miliardou let.


Zdroj: Novinky.CZ
zpět

Až příliš reálný návod, jak vyšlechtit nadčlověka


Prasata pochrochtávající ve stájích americké biotechnologické firmy Revivicor vypadají na první pohled jako normální pašíci. Snad jen jejich „chlívek“ se mnohem více podobá laboratoři než běžné stáji. Prasata z Revivicoru jsou nejčistší prasata na světě. V jejich těle nenajdeme jedinou bakterii nebo virus.

Vědci je drží ve sterilních podmínkách, aby mohli buňky z jejich slinivek transplantovat pacientům s těžkou cukrovkou a neohrozili je přitom nějakou infekcí. Buňky obyčejného prasete by lidský imunitní systém okamžitě rozeznal jako cizí a nekompromisně by na ně zaútočil. Transplantovaná tkáň obyčejného prasete by zanikla dřív, než by stačily v diabetikově organismu vyloučit inzulin a korigovat cukrovku.

Buňkám nejčistších prasat světa nic takového nehrozí. Jsou tak trochu „polidštěná“. Vědci vnesli do jejich dědičné informace lidský gen a ten nežádoucí odmítavou reakci lidské imunitní obrany potlačí. Pacient dokáže díky tomu uzavřít s prasečími buňkami „imunitní příměří“. Prasečí slinivka mu na oplátku vyrobí inzulin a uleví od cukrovky.

„Polidštění“ prasete může probíhat i opačně. Prasatům jsou metodami genového inženýrství cíleně vyřazovány z činnosti jejich vlastní geny. Vědci cílí přednostně na geny, podle nichž se vyrábějí v prasečích buňkách bílkoviny, jež dokážou lidský imunitní systém „rozdráždit k nepříčetnosti“. Oba postupy se dají kombinovat. Dnes už jsou k dispozici prasata, kterým některé jejich geny chybí a naopak nesou ve své dědičné informaci geny člověka.

První zkoušky léčby diabetiků buňkami „polidštěných“ prasat probíhají ve Spojených státech, Mexiku, na Novém Zélandu a v Rusku. V nepříliš vzdálené budoucnosti by mohla těžce nemocným lidem zachraňovat životy transplantace prasečích jater, srdce nebo plic. Živočichů, kterým vědci přenesli do dědičné informace lidské geny, běhá po světě řada.

Kdo si dá kravské mléko s lidskými geny?

Genoví inženýři z nizozemské firmy Pharming vnesli do dědičné informace skotu lidský gen, podle kterého se pak v kravském vemeni vyrábí lidská bílkovina laktoferin. Skot má od přírody gen, podle nějž si vyrábí vlastní laktoferin. Ten však působí potíže především nejmenším konzumentům kravského mléka. Kojenec krmený mateřským mlékem dostává lidský laktoferin, který velmi účinně přenáší ionty železa ze střeva do krve.

Kojenec potřebuje železo například pro tvorbu krevního barviva. Při nedostatku tohoto minerálního prvku mu hrozí chudokrevnost. Kojenci krmení náhražkami mateřského mléka vyrobenými z mléka krav dostávají laktoferin skotu, který v lidském těle nepodává při transportu železa potřebný výkon. Těmto dětem hrozí chudokrevnost a musí užívat železo v lékové formě. Náhrada laktoferinu skotu za jeho lidskou formu by mléko „humanizovala“. Kojencům bychom z něj mohli vyrábět kvalitnější náhražky mateřského mléka.

Ve firmě Pharming spřádali plány na další záměny genů skotu za jejich lidské protějšky. Některým dětem se vyvine na bílkoviny kravského mléka alergie a nemůžou konzumovat mléko a mléčné výrobky. Pokud by krávy nesly v dědičné informaci příslušné lidské geny, jejich mléko by obsahovalo lidské bílkoviny, na které se alergie nevytváří.

Tyto plány už nestačili genoví inženýři z Pharmingu uskutečnit, protože proti mléku z krav s lidskými geny se zvedla mohutná vlna odporu. Bylo jasné, že i kdyby mléko krav vzešlých z dílen genových inženýrů uspělo při složitých testech a schvalovacím řízení, spotřebitelé by je na trhu v drtivé většině bojkotovali.

Genetická podstata člověka

Většina živočichů vzešlých z laboratoří genových inženýrů je lidskými geny jen „šmrnclá“. Dědičná informace člověka a dalších savců je složena z tří miliard písmen genetického kódu a obsahuje asi 23 000 genů. Záměna jednoho genu, který je tvořen obvykle jen z pár tisíc písmen genetického kódu, představuje pouhou genetickou kapku v dědičném moři. U žádného zvířete se v důsledku přenosu genů neprojeví vlastnost, která je typicky lidská a člověk se jí odlišuje od zvířat.

Teoreticky nejmenší dřina by čekala na genové inženýry při polidštění šimpanze. Ten má k nám evolučně nejblíže a dělí nás od něj nejmělčí dědičná propast. Lidé už přečetli svou vlastní dědičnou informaci a přečetli i kompletní genom šimpanzů. Mnozí si od toho slibovali, že tak získáme dlouho hledanou dopověď na otázku: „Co dělá člověka člověkem?“ Proč člověk dokáže létat na Měsíc, napsat tragédii Romeo a Julie nebo vyrobit atomovou bombu?

Šimpanz umí vyrábět nástroje a používá je i jako zbraně. Vyvinul si dokonce primitivní formy kultury. Když se však spustí tropický liják, zůstane sedět na dešti. Nezbuduje si přístřeší, které by jej před řáděním živlů ochránilo. Tyto rozdíly mají své kořeny v dědičné informaci lidí a šimpanzů. Srovnáváním lidského a šimpanzího genomu jsme přesto „kořeny člověčenství“ neodhalili.

Nevíme, jaké úseky dědičné informace bychom museli šimpanzům upravit, aby začali mluvit, nebo aby byli schopni abstraktního myšlení. Je možné, že člověka nedělají člověkem jednotlivé geny, ale jejich vzájemná souhra. Lidské a šimpanzí geny se příliš neliší, a přesto je výsledek jejich působení dosti odlišný. Tak trochu to připomíná dvě kuchařky, které obě uvaří guláš, avšak s opačným výsledkem.

Vidina chimér

Před několika lety podal americký právník Jeremy Rifkin patentovou přihlášku na důkladnější způsob polidštění opic, než jaký nabízí přenos jednotlivých genů. Patentový úřad mu ji zamítl, ale to neznamená, že by tento postup nebyl reálný. U zvířat se takové „míšení druhů“ používá pro experimentální účely. Jako výchozí „surovina“ poslouží raná embrya tvořená shlukem několika desítek buněk.

V tomto stadiu vývoje nemá embryo jasno, kde končí a kde začíná. Když se rozdělí na dvě části, vyvíjí se každá z nich samostatně v normálního jedince a mohou se tak narodit jednovaječná dvojčata s totožnou dědičnou informací. Pokud vezmeme dvě různá embrya a přitlačíme je jemně k sobě, mohou za určitých podmínek splynout v jeden zárodek. Ten se pak může zdárně vyvíjet v na první pohled zcela normálního jedince.

Tělo takového tvora označovaného jako chiméra se skládá z buněk dvou různých jedinců. Má z nich poskládané svaly, krev, kosti, mozek. V některých orgánech mohou převážit buňky pocházející z jednoho embrya, u jiného orgánu to vyjde opačně a v dalších částech těla může být poměr buněk z obou embryí relativně vyrovnaný.

Chiméry vznikají i zcela spontánně, bez přispění člověka. V těchto případech jde o „nehodu“ při početí dvojvaječných dvojčat. Představme si, že v těle ženy dozrála místo jednoho vajíčka hned dvě. Obě se uvolnila a jsou připravena k oplození. Pokud má žena v kritickou dobu pohlavní styk s dvěma různými muži, může každé vajíčko oplodnit spermie jiného otce. Vzniknou tak embrya, která jsou nevlastními sourozenci. Shodou okolností mohou splynout v jeden zárodek a z něj se narodí chiméra.

Ta je složená z buněk obou embryí. Má jednu matku, ale hned dva různé otce. Při zběžném pohledu to na ní nemusí být vůbec patrné. Představme si však případ, kdy oba otcové patří k velmi odlišným etnikům. Jeden je černoch a druhý Asiat. Pak může být chiméra nápadná tím, že některé části kůže zdědila po otci s tmavou pletí a jiné po otci se světlou pletí. Na pokožce chiméry jsou patrné skvrny dvou různých barev. Stejně má tento člověk poskládány i vnitřní orgány.

Na těch však „barva kůže“ není patrná. Podobné lidské chiméry se rodí a vzácně se je daří odhalit. Jeremy Rifkin podal patent na tvorbu chimér, které by vznikly spojením lidského embrya s embryem šimpanze. Nikdo takovou chiméru ani nezkoušel vytvořit. Už proto, že výsledky lze předem těžko odhadnout. Zastoupení lidských a šimpanzích buněk v těle chiméry by neměli vědci pod kontrolou.

Už žádné opice s lidskými mozky

Mohla by se narodit chiméra, která by měla tělo s převahou buněk lidoopa a mozek tvořený z valné části lidskými neurony. Co bychom si s takovým tvorem počali? Jak bychom se k němu chovali? Brali bychom jej jako člověka kvůli jeho mozku? Dali bychom mu občanku a volební právo? Dostal by zdravotní pojištění, i když by s většinou neduhů musel navštěvovat veterináře? Pokud by měl v pohlavních žlázách opičí pohlavní buňky, mohl by zplodit potomky jen se samicí šimpanze a ti by nesli v každé buňce jen šimpanzí dědičnou informaci. Byli by to „čistokrevní“ lidoopi. Mohli by dědit po svém lidském tatínkovi? To jsou otázky, na které bychom si měli připravit odpovědi dřív, než bude lidsko-šimpanzí chiméra běhat po světě.

Pospíchat nemusíme. Technika laboratorní tvorby chimér je známá půl století, ale o vytvoření tvora, který by v sobě spojoval lidské a zvířecí buňky, se zatím nikdo nepokusil. Určitou variantou tvorby chimér představuje vnášení tzv. kmenových buněk do zvířecího plodu, který se ještě vyvíjí v těle matky. Takové pokusy se provádějí a jejich cílem je vývoj léčebných postupů, jež by zavčasu napravily u plodu vážné vývojové defekty. Když se narodí postižený člověk s deformovanou tváří, nefunkční rukou nebo nohou, bývá na nápravu pozdě.

V USA se prováděly pokusy, při kterých byly vnášeny lidské buňky do mozku opičích plodů. Rodili se makaci, jejichž mozek byl z malé části lidský. Dnes jsou pokusy, při nichž vznikají opice s lidskými buňkami v mozku, znemožněny poměrně přísnými předpisy.

Od léčby k vylepšení

Vnesení jednotlivých lidských genů do dědičné informace zvířete nemá mnoho šancí proměnit živočicha na něco, co by se blížilo člověku. Mnohem větší efekt by mohl mít přenos zvířecích nebo rostlinných genů do dědičné informace lidí. Těmi by bylo možné člověka razantně vylepšit.

Technicky nejsou podobné zásahy do lidského genomu neproveditelné. Dnes se používají k léčbě dědičných chorob. Jako příklad lze uvést italského pacienta, který trpěl dědičnou „křehkostí kůže“. V důsledku poškození jednoho genu byla pokožka tohoto muže náchylná k tvorbě rozsáhlých puchýřů a odlupování na „živé maso“. Kůže mu pořádně držela na těle pouze ve tváři, na dlaních a na jedné holeni. Všude jinde se mu mohly prakticky kdykoli otevřít rozsáhlé rány.

Lékaři odebrali pacientovi z dlaní kožní buňky, do jejich dědičné informace vnesli náhradu za poškozený gen, a buňky pak pěstovali v laboratorních podmínkách tak dlouho, až z nich narostla „záplata“. Tu chirurgové našili na nejhůře postižené místo pacientovy kůže. Během pár týdnů se nová kůže s opraveným genetickým defektem dokonale přihojila. Postupně lékaři vyměnili nemocnému muži „křehkou“ kůži na celém těle normálně fungujícími „záplatami“.

Postup označovaný jako genová terapie už byl použit k léčbě dědičné slepoty či k nápravě nefungujícího imunitního systému. Dědičný defekt imunity nutí žít tzv. bublinové děti v trvalé izolaci ve sterilním prostředí. Na životě je ohrožuje i banální infekce, z jaké se zdravý člověk uzdraví za pár dní. Náhrada poškozeného genu v kostní dřeni dokáže bublinové děti uzdravit. Při léčbě si vezmou genoví inženýři do práce nemocného člověka a cíleným zásahem do dědičné informace jej uzdraví.

Jsou to ještě lidé?

Zásah do dědičné informace by mohl člověka obrnit proti infekci virem HIV, zvýšit jeho odolnost k nádorovým onemocněním nebo mu zajistit v těle výrobu dostatku vitaminu C. Další zásahy by mohly zvýšit fyzickou zdatnost. U myší a dalších zvířat umíme celkem jednoduchým zásahem do genů navodit růst mohutné a výkonné svaloviny nebo významně zvýšit fyzickou vytrvalost. Podobné zákroky už možná nejsou hudbou daleké budoucnosti. Nelze vyloučit, že první geneticky vylepšení lidé žijí mezi námi. Neskrývají se. Jsou nám všem na očích a těší se našemu obdivu.

Odborníci předpokládají, že nejdříve se genové vylepšení uplatní při tzv. genovém dopingu ve sportu. Americký genetik Lee Sweeney tvrdí, že poslední olympiáda, kde ještě nebrali medaile geneticky vylepšení sportovci, byla ta, která se v roce 2004 konala v Athénách. Dnešní dopingové testy nedokážou prostředky genetického dopingu odhalit. Navíc ve sportu stačí, aby zásah do genů dával sportovci jen malou výhodu, a to navíc i na poměrně krátkou dobu, například na dobu konání šampionátu.

Do budoucna nelze vyloučit ani zásahy do lidské dědičné informace, které zvýší lidskou inteligenci. Při pokusech na laboratorních myších se podařilo ovlivněním práce jediného genu zvýšit výkonnost zvířecího mozku až pětkrát. Laboratorním potkanům zařídili genoví inženýři obdobným zákrokem třikrát delší paměť. Momentálně by byl jakýkoli pokus o vylepšování člověka cílenými zásahy do jeho dědičné informace provázen obrovskými riziky. Postupem času se ale budou techniky přenosu genů zdokonalovat a nakonec mohou být rizika stlačena na přijatelnou míru.

Nadčlověk už jen s nadčlověkem

Je v lidské přirozenosti dopřát dětem to nejlepší, i kdyby si na to rodiče měli utrhovat od úst. Kdo odolá vyhlídce, že by jeho dítě mohlo být díky vylepšené dědičné informaci odolné k viru HIV, ke kardiovaskulárním chorobám, obezitě a rakovině? Kdo by nechtěl mít chytřejšího a úspěšnějšího potomka? Část společnosti zřejmě genové vylepšení odmítne, nebo na něj nebude mít peníze. Ti, kteří se pro něj rozhodnou, nasednou do „genetického rychlíku“.

Jejich děti budou díky pozměněné DNA schopnější, úspěšnější a bohatší. Svým dětem předají svou vylepšenou DNA a navíc jim nakoupí další genetické inovace. Genová vylepšení se budou akumulovat z generace na generaci spolehlivěji než bankovní konta, akcie a investice, protože nebudou podléhat turbulencím ekonomických krizí. „Lepší geny“ nikdy neztratí na ceně.

V této situaci se můžou vynořit v mysli některých rodičů obavy, aby jejich potomek „rodinné genetické stříbro“ neznehodnotil mesaliancí s partnerem, který geneticky vylepšený nebude. Vnoučata by najednou mohla být vylepšená „jen napůl“. Mnozí odborníci předvídají, že v téhle situaci může úzká skupina geneticky vylepšené elity podniknout poslední krok – své potomky obdaří vlohou, která znemožní jejich „křížení“ s nevylepšenými lidmi.

V té chvíli se lidstvo rozdělí na dvě populace, které už nebudou schopny mezi sebou plodit děti. Takové populace mohou záhy přerůst ve dva samostatné druhy člověka. Vrátí se situace, která tu byla naposledy před 11 000 roků, kdy Zemi obývali vedle našich předků náležejících k druhu Homo sapiens i drobní „hobiti“ Homo florensiensis z indonéského ostrova Flores. Nevíme, jak spolu v minulosti různé druhy lidí vycházely. Ignorovaly se? Přátelily se? Vedly spolu války? Netušíme a můžeme jen doufat, že se naši geneticky vylepšení a nevylepšení potomci zachovají rozumně.


Zdroj: web
zpět

Čínská policie naklonovala svého nejlepšího služebního psa. Je to Sherlock Holmes mezi vlčáky


Čínská policie začala trénovat štěně kunmingského vlčáka - fenku jménem Kunxun. Vznikla jako klon z buněk nejlepšího čínského služebního psa, který byl pro své schopnosti přezdívaný Sherlock Holmes. Jedná se o součást programu, který by měl zkrátit dobu a čas potřebné na výcvik kvalitních policejních psů.

Fenka Kunxun se narodila 19. prosince 2018, byla zcela zdravá – vážila 540 gramů a měřila 23 centimetrů, uvedla pekingská společnost Sinogene, která je za její stvoření spoluodpovědná. Vznikla z genů sedmileté policejní feny jménem Huahuangma, která pomohla vyřešit celkem 12 případů vražd a pracovala na více než dvacítce dalších kriminálních činů. V roce 2016 dokonce dostala vyznamenání od čínského ministerstva bezpečnosti.

Společnost Sinogene doufá, že klonováním jejích „vynikajících genů“ může tuto unikátní genetickou informaci uchovat a rozšířit ji i na další generace. Podle čínských médií na tom se soukromou firmou spolupracovalo i ministerstvo bezpečnosti a univerzity.

Jak naklonovat psa

V létě 2018 začali genetici kultivovat buňky z několika milimetrů kůže, která patřila Huahuangmě. Obsah těchto tělních buněk pak implantovali do vajíčka, z něhož bylo předtím odstraněné jádro. Embryo, které takto vzniklo, pak vědci přenesli do samice bígla. Podle čínského státního deníku Global Times je DNA Kunxuna z 99 procent stejná jako geny Huahuangmy.

Tříměsíční štěně bylo 5. března odesláno z Pekingu letecky do provincie Jün-nan, kde ve městě Kchun-ming začal výcvik fenky. Podle webu Science and Technology Daily už nyní ukazuje Kunxun větší talent a schopnosti než „normální“, neklonovaná štěňata stejného psího plemene.

Pokud Kunxun trénink zvládne, stane se ve věku deseti měsíců oficiálně policejním psem. Nebyla by ale prvním policejním psem, který vznikl klonováním. První zemí, která s tím začala, byla Jižní Korea. Poprvé psa naklonovala roku 2007 a od roku 2011 podle CNN používá skupinu špičkově trénovaných naklonovaných labradorů. Slouží na mezinárodním letišti Inčchon, kde pátrají po pašovaném zboží.


Zdroj: Česká Televize - ČT24
zpět

Středověká Anglie byla zřejmě multikulturnější, než to vypadalo. Ukazuje to výzkum mrtvých námořníků


Lidé s velmi světlou pletí a světlými nebo nazrzlými vlasy – to je tradiční představa rodilého Angličana, jakou chová svět i sami obyvatelé Britských ostrovů. Přelomový výzkum těl z poloviny 16. století ale tento zažitý názor začíná vyvracet. Analýza DNA obyvatel ostrovů totiž ukazuje, že v rušných přístavech námořní velmoci mohlo žít už tehdy velké množství lidí z Asie a Afriky.

Londýn 21. století je pulzující metropolí s téměř deseti miliony obyvatel a domovem pro lidi stovek národností a vyznání. Původních ostrovanů tam žije jen něco málo přes polovinu, zbytek má své kořeny v Asii, Africe nebo Americe.

Britští vědci teď našli důkaz, že Británie mohla být příslovečným „tavícím kotlem“ už v pozdním středověku. Podařilo se jim například objevit lebku, která patřila jednomu z námořníků krále Jindřicha VIII. V polovině 16. století byl členem elitní posádky na válečné lodi Mary Rose. Test DNA nyní ukázal, že voják nebyl čistý Brit – zčásti totiž pocházel ze severní Afriky.

Archeologie potvrzuje historické předpoklady

„Na tomto objevu je skvělé to, že vědecky potvrzuje, co nám historie už dávno napovídala. Když ji totiž studujete pozorně, odhalí vám, jak nesmírně různorodá naše minulost byla,“ uvedla Alexandra Hildredová, která výzkum vedla.

Potvrzuje to i bioinformatik Sam Robson: „Analýza DNA prošla v posledních deseti letech prudkým vývojem. Techniky jako třeba zkoumání historie za pomocí genetiky nám dovolují podívat se detailněji třeba i na takto staré vzorky DNA.“

Neznámý voják od vědců dostal přezdívku Henry, africké kořeny podle nich zdědil po otci. Vědci zatím prozkoumali pouze ostatky osmi z 500 utonulých námořníků z lodi Mary Rose, i tak ale mají nová zjištění šanci přepsat učebnice dějepisu.

„Můžeme říct, že tento výzkum prokázal, že tehdejší společnost byla pestřejší, než jsme si dokázali představit. Vůbec by nás nenapadlo, že mezi vzorky budou i lidé původem ze severní Afriky,“ říká Hildredová.

Stopy afrického i asijského vlivu jsou podle expertů patrné také na samotné konstrukci lodi Mary Rose. Ta se potopila v roce 1545 při obraně jižního pobřeží Anglie před Francouzi. Z vody ji archeologové vyzvedli už před 40 lety, tehdy ale na tak důkladnou analýzu neměli přístroje. Nyní doufají, že jim vrak lodi odhalí i další detaily z období vlády Tudorovců.


Zdroj: Česká Televize - ČT24
zpět

Lékaři našli nejdivnější dvojčata světa. Nejsou ani jednovaječná, ani dvojvaječná


Lékaře zaskočil případ dvojčat, která se vymykají učebnicím biologie. Nedají se totiž zařadit do žádné ze dvou klasických kategorií – jednovaječná, nebo dvojvaječná – ale jsou něčím mezi. Narodila se z jednoho vajíčka, které oplodnily dvě spermie.

Jde o první takové děti, které věda mohla sledovat vyrůstat ještě v děloze, celkem se jedná o teprve druhý případ takových dvojčat. V současné době jsou jim už čtyři roky.

Situace byla pro lékaře překvapivá. Když provedli osmadvacetileté matce v šestém týdnu těhotenství ultrazvuk, vypadalo vše normálně: zdálo se, že jde o jednovaječná dvojčata, která spolu sdílejí jednu placentu.

Jenže už brzy se ukázalo, že situace je mnohem složitější. „Když se matka o pár měsíců později vrátila, bylo vidět pohlaví dětí a my jsme viděli, že jedno je dívka a druhé chlapec. Hned jsme začali s genetickými studiemi,“ uvedl autor zprávy Michael Gabbett z australské Queensland University of Technology.

Věda znala doposud jen dvě možnosti

Za normálních okolností existují, co se dvojčat týká, jen dvě možnosti: buď se narodí dvojčata jednovaječná, nebo dvojvaječná. Jednovaječná dvojčata vznikají, když jedna spermie oplodní jedno zralé vajíčko. Zárodečná buňka se rozdělí na dvě a v takovém případě musí mít dvojčata stejné pohlaví a stejný genetický základ – jsou si tedy velmi podobná a mají stejnou krevní skupinu.

Dvojvaječná dvojčata vznikají, když ženě dozrají dvě vajíčka a každé z nich oplodní jedna spermie. Každé dítě má vlastní základní genetickou výbavu, mohou mít tedy i odlišné pohlaví. Nejsou si vzhledem ani genetikou podobnější než obyčejní sourozenci.

To, co pozoroval profesor Gabbett, ale neodpovídalo žádné z možností: přestože měly obě děti jednu placentu, měly odlišné pohlaví. Lékaři nyní popsali v odborném časopise New England Journal of Medicine, že rychle odebrali vzorky z obou plodových vaků, takže mohli ještě před narozením detailně popsat genom obou dvojčat.

Závěrem je, že jde o velmi neobvyklou situaci – dvojčata by se dala označit za sesquizygotická, tedy „jedenapůlvaječná“. Toto pojmenování není přesné, protože ve hře žádná půlka vajíčka není, ale lepší výraz pro tak výjimečnou situaci zatím není.

Podle Gabbetta muselo jít o následek série velmi neobvyklých událostí. Vědci si myslí, že se stalo něco v běžných podmínkách nemyslitelného – jedno vajíčko se podařilo oplodnit dvěma spermiím současně. Jedna přitom nesla chromozom X, druhá chromozom Y. Proto má každé dítě jiné pohlaví.

Poté, co došlo k oplodnění, spojily se chromozomy ze dvou spermií a jednoho vajíčka do tří balíčků. První obsahoval chromozomy z obou spermií, což znamená, že měl dvě sady genetického materiálu od otce, ale nic od matky. Druhý a třetí balíček obsahoval genetický materiál od matky a vždy od jedné ze dvou spermií, takže vznikly samčí (XY) a samičí (XX) buňka.

Proces vědci úplně nechápou 

Celý tento vývoj vědci samozřejmě popisují jen s velkou nejistotou, nemohli ho přímo pozorovat. Pracují ale s tím, co je nejpravděpodobnější. Jakmile se začaly vzniklé buňky dělit, ta s chromozomy jen od otce zemřela, ale obě „normální“ se dělily už dál zcela klasicky. „A díky tomu máme ta dvojčata,“ vysvětluje Gabbett. Podle něj jsou si tato jedenapůlvaječná dvojčata více podobná než typická dvouvaječná.

Situace je ale ještě složitější – některé z buněk embryí totiž obsahují dva chromozomy X, jiné zase chromozomy X a Y. Podle Gabbetta se poměr těchto typů buněk u každého z dětí liší. Jedno embryo obsahovalo větší množství buněk XY, takže se z něj stal chlapec, druhé obsahovalo větší množství buněk XX, a stala se z něj dívka.

Jde o první případ, kdy vědci mohli tento zcela výjimečný fenomén pozorovat už v děloze. Jediným známým příkladem, kdy se již něco podobného stalo, je porod z roku 2007. Tehdy se ve Spojených státech narodila dvojčata, přičemž jedno mělo neurčité pohlavní orgány.

Podivný případ popsala Vivienne Souterová v odborném časopise Human Genetics slovy, která doslova přepsala učebnice: „Tohle potvrzuje, že do vajíčka mohou proniknout dvě spermie. Normálně buňka umře, ale v biologii a medicíně nikdy neříkejte nikdy.“

Tehdy si ale vědci nebyli vůbec jistí, jak k této situaci mohlo dojít. Nový výzkum teď výrazně pomohl vysvětlit, jak by mohl mechanismus fungovat.

Jak vypadají sesquizygotická dvojčata

Přestože mají nově popsaná dvojčata jasně definované sexuální orgány, ani jejich případ není bez komplikací. Na svět přišla císařským řezem a po narození vypadala zcela v pořádku. U holčičky se ale krátce před narozením objevila krevní sraženina, a když jí byly čtyři týdny, museli jí lékaři amputovat ruku.

Ve věku tří let jí lékaři museli odstranit vaječníky, protože se ukázalo, že se nezformovaly dostatečně, což výrazně zvyšuje riziko vzniku některých druhů rakoviny. Podle lékařů šlo o důsledek zvláštního genetického základu, z něhož dívka vyrostla.

Že by takové děti mohly existovat, předpověděl už před několika lety biolog Michael Golubovsky, právě on také přišel s pojmenováním sesquizygotická dvojčata. Vědci se domnívají, že k něčemu takovému dochází jen zcela výjimečně za mimořádných okolností, ale současně připouštějí, že by kolem nás takových dětí mohlo chodit víc, než si myslíme. Až doposud nebyly metody na odhalování podobných výjimek ani dostatečně přesné, ani rozšířené.

Gabbettův tým v rámci zkoumání sesquizygotických dvojčat prozkoumal asi tisícovku genetických údajů dvojčat, ale nenalezl jediný důkaz, že by se u jakéhokoliv z nich mohlo jednat o podobný případ.



Zdroj: Česká Televize - ČT24
zpět

Víte, kdy půjdete do důchodu? Odborníci to spočítali a lidé jsou v šoku!


Populace stárne a věk odchodu do důchodu se neustále zvyšuje. Hrozí nám proto, že budeme pracovat například až do sta let? Podle odborníků je to jednou velmi reálné.

Dovedete si představit pracovat do sta let a žít až do sto padesáti? Změnil by se tím celý náš způsob života, mezilidské vztahy, studium i trávení volného času. S trochou štěstí to ale mohou na vlastní kůži zažít už současníci, tvrdí experti.

"Není to nic vizionářského, nejdůležitější je však způsob, jakým k tomu dospějeme," tvrdí australská bioložka Elizabeth Blackburnová, která v roce 2009 obdržela Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. "Víme, že stárnutí není nezvratné a medicína se tím zabývá. U zvířat jsme již objevili gen, který za to zodpovídá," uvedla během přednášky ve Švýcarsku.

U lidí to ale podle ní není tak snadné. Už dnes však toho víme tolik o lidském těle, počínaje rolí cévních onemocnění. "Když sledujeme stoleté, jichž je čím dál tím více, vidíme, že nikdy neumírají na vaskulární problémy, ale na banálnější nemoci, které byly podceněny z důvodu jejich věku," dodala. 

Podle expertky se o prodloužení života postará stále pokročilejší lékařství, které nás nepochybně donutí prodloužit produktivní období života. Budeme proto muset prodloužit důchodový věk. Podle studie Lyndy Grattonové z London Business School by se mělo pracovat do devětasedmdesáti až dvaaosmdesáti let, v případě, kdy se budeme běžně dožívat sta let. 

Čím více se bude lidský život prodlužovat, tím později bude následovat odchod do důchodu. Otázkou ale zůstává, když budou muset lidé tak dlouho pracovat, co budou dělat? Pokud se totiž bude pracovat do osmdesáti let, bude třeba se neustále vzdělávat.

Podle vědkyně je na místě i další zásadní otázka: Proč bychom se měli rozhodovat o své kariéře ve dvaceti letech? Budeme tak zřejmě muset revidovat délku a organizaci vzdělávání. 

Dlouhověkost vyvolává otázky i kolem citových vztahů: Jak dlouho bude trvat manželství? Kdy bude správný věk pro pořízení dětí? Podle průzkumu davoského fóra, který se uskutečnil na více než 2500 osobách, se lidé budou rozvádět a znovu uzavírat sňatky častěji (z 58 procent), ale také budou mít děti později (54 procent). Do důchodu se bude chodit ve sto letech (z 62 procent). Produktivní život nám pomohou prodloužit nové technologie.

Zdroj: web
zpět

První geneticky upravené děti mají kromě rezistence vůči viru HIV nejspíš i vylepšenou paměť


Cínskému vědci Che Ťien-kchuejovi, který uvedl, že upravil DNA lidských embryí, z nichž se poté měly narodit děti imunní proti HIV, se možná podařilo vylepšit také jejich paměť a kognitivní schopnosti. Dvojčata Nana a Lulu, která se již narodila, by podle vědců mohla být inteligentnější a úspěšnější ve škole. Informoval o tom server Futurism.com.

Gen CCR5, který vědec Che Ťien-kchuej u embryí upravil, souvisí s citlivostí na HIV. Virus ho potřebuje k tomu, aby mohl vniknout do lidské krve. Při pokusech s laboratorními myšmi tento gen ale také ovlivňuje kognitivní funkce. Má tedy pravděpodobně vliv na paměť, koncentraci či rychlost myšlení.

Podle MIT Technology Review by to mohlo znamenat, že se čínskému vědci podařilo vytvořit "vylepšené lidi". Přestože neexistují žádné důkazy o tom, že by to bylo cílem Che Ťien-kchueje, podle MIT Review o této funkci genu věděl. Studie vědců z Kalifornské univerzity Alcino J. Silvy a jeho kolegy Miou Zhoua o tom, že odstranění zmíněného genu u myší výrazně zlepšuje jejich paměť, vyšla již v roce 2016. 

"Nejjednodušší interpretací je, že tyto mutace budou mít vliv na kognitivní funkce dvojčat," řekl neurobiolog Silva, který odhalil, jakou roli má gen CCR5 na paměť a na to, jak si mozek vytváří nová spojení. Dodal ale, že není jasné, jak přesně tento efekt bude vypadat, což je podle něj důvodem, proč by lidé takové experimenty neměli dělat. 

Podle studií, které vyšly v časopisu Cell, se jedinci, kterým gen chybí, lépe zotavují z mozkových mrtvic a z traumatických poranění mozku. Lidé, kteří mají alespoň o jednu kopii genu CCR5 méně, si podle výzkumů dokonce vedou lépe ve škole. 

"My jsme první, kteří odhalili, jakou funkci má CCR5 v lidském mozku, a první, kteří oznámili vliv na výši stupně dosaženého vzdělání," řekl S. Thomas Carmichael z Kalifornské Univerzity, který gen zkoumá. Zároveň ale dodal, že jsou potřeba další výzkumy.

Che Ťien-kchuej loni v říjnu oznámil, že u rodičů, kde byl otec HIV pozitivní a matka zdravá, provedl oplodnění ve zkumavce, při kterém prostřednictvím genetické editace upravil gen CCR5, který má vliv na citlivost na virus HIV. Výsledkem pak mělo být narození dvojčat Nany a Lulu, jejichž jména jsou ve skutečnosti jiná, protože si jejich rodiče nepřáli je zveřejňovat. Pokud se čínskému vědci opravdu podařilo pozměnit DNA embryí, jde o první geneticky upravené děti na světě.

Zpráva vyvolala řadu otázek týkajících se především etiky. V USA nebo třeba v Británii jsou úpravy lidské DNA zakázané. Che Ťien-kchuej se ale bránil tím, že měl k experimentu povolení od čínských úřadů i souhlas zúčastněných partnerských párů. 

Na začátku prosince čínské úřady ale další práci zakázaly a čínské ministerstvo pro vědu a výzkum zahájilo vyšetřování případu a nařídilo vědeckým pracovištím provést důkladnou prověrku aktivit týkajících se genových manipulací.

Nové zprávy o funkci genu, který Che Ťien-kchuej u dvojčat upravil, vyvolaly nové debaty o tom, zda by genetické úpravy mohly být využity k tomu, aby se rodili superinteligentní lidé. 

"Jestli bychom v budoucnosti dokázali vylepšit průměrné IQ populace? Nebyl bych vědec, kdybych odpověděl, že ne. Práce s myšmi ukazuje, že odpověď by mohla být ano," říká Silva. "Myši ale nejsou lidé. Zkrátka nevíme, jaké následky mohou nastat. Nejsme na to připravení," dodal.


Zdroj: iHNed.cz
zpět

Krásné nové modifikované lidstvo je ještě blíž


Údiv a šok z narození prvních geneticky modifikovaných dětí – děvčátek Lulu a Nany - loni na podzim ještě nestačil opadnout a už přišla další pozoruhodná zpráva, jež s tímto kontroverzním experimentem souvisí: mutace, kterou čínský biofyzik  Che Ťien-kchuej vložil do embryí těchto dvojčat, zřejmě nejen propůjčuje odolnost vůči nemoci AIDS, ale může také vést k lepší paměti a vyšší inteligenci. Jak informoval časopis MIT Technology Review, vědci o těchto možných důsledcích zablokování genu CCR5 vědí již několik let, jen se o tom zatím v souvislosti s loňským experimentem nehovořilo. Jestli Che sliboval rodičům dětí i posílení duševních schopností jejich potomků, to se neví, ale zřejmě o těchto důsledcích zákroku věděl.

Řada etiků pokládá podobné experimenty za nepřijatelné a existuje i řada praktických důvodů, proč je neprovádět: nevíme, jaké další funkce může v organismu plnit gen, jehož činnost Che zablokoval. „Co když holčičky dostanou nějaké strašné autoimunitní onemocnění?“ varoval loni koncem roku na konferenci organizované Českou lékařskou komorou molekulární biolog Lukáš Čermák. Narozené holčičky a nejspíš i jejich potomci tak budou muset být celý život pod dozorem lékařů. A jak se teď ukazuje, stanou se také zřejmě terčem zájmu výzkumníků, kteří budou chtít zkoumat jejich duševní schopnosti.  Čínský experiment každopádně ukazuje, že doba, kdy bude možné člověka geneticky vylepšit, nemusí být daleko.  Při této příležitosti odemykáme článek o dalších podrobnostech a souvislostech experimentu profesora Che, který vyšel v lednu v tištěném Respektu v rubrice Civilizace.

Před několika lety našla americká vědkyně Jennifer Doudna v e-mailu novinářskou prosbu o vyjádření: žurnalista spoluobjevitelku převratné metody genových úprav upozorňoval, že čínští vědci jejím postupem modifikovali opičí embrya a nechali je dozrát v mláďata. Narozené opičky měly mutaci prakticky ve všech buňkách těla včetně spermií a vajíček, což znamená, že kdyby jim bylo dovoleno se rozmnožovat, předávaly by ji do dalších generací. „Zírala jsem z okna přes Sanfranciský záliv a ptala jsem se, jak se budu cítit, až mi zavolá nějaký reportér s tím, že bylo podobným způsobem modifikováno lidské embryo,“ napsala později vědkyně v časopise Nature. Dočkala se brzy.

Loni čínský vědec Che Ťien-kchuej nejenže lidská embrya modifikoval, ale také je vložil do dělohy. V říjnu se pak z jednoho těhotenství narodila dvojčata – první geneticky modifikované děti na světě. Když to vyšlo najevo, Doudna vyjádřila zděšení a označila pokus za nevhodný na všech úrovních. Lidská dědičná informace, sekvence více než tří miliard „písmen“ genetické abecedy, je pro nás stále knihou psanou v nesrozumitelném jazyce – a trvalé zásahy do jejího textu mohou mít nepředvídatelné důsledky.

Pokrok je však čím dál rychlejší a motivace vytrhávat či přepisovat stránky obrovská – počínaje možností odstraňovat choroby ještě před narozením a konče snahami člověka vylepšit. „Kdyby nám někdo před pěti lety řekl, jaké teď máme možnosti, volali bychom záchranku s tím, že se zbláznil,“ říká odborník na biotechnologie Jaroslav Petr a přibližuje dilemata budoucnosti: „Smíme dělat všechno, co umíme? Společnost se musí dohodnout, jestli si chce stanovit hranice – a pokud ano, kde mají být. Jsem si ale skoro jist, že vývoj se zastavit nepodaří.“

Očkovací průkaz

Pětatřicetiletý biofyzik Che vystudoval v Číně, doktorát získal na americké Rice University a poté působil na Stanfordu. Do vlasti se vrátil v roce 2012 a otevřel si laboratoř na tamní Southern University of Science and Technology. Začal také zakládat a prodávat biotechnologické firmy, které nabízely čtení dědičné informace člověka i dalších organismů. Vydělal tak značné peníze, díky nimž si mohl výpravy do světa genetických modifikací platit sám.

Brzy po jeho návratu se začalo mluvit o nové revoluční metodě editace DNA, u jejíhož zrodu stálo několik objevů včetně prací zmiňované Jennifer Doudny a Francouzky Emmanuelle Charpentier. Vědkyně se inspirovaly způsobem, jímž se bakterie brání proti virům: v dědičné informaci mají zabudován jakýsi očkovací průkaz, díky němuž si pamatují virové útočníky. Když zaútočí znovu, bakterie podle záznamů v průkazu vyrobí molekulární zbraň, která rozstříhá dědičnou informaci viru na malé kousky a tím ji zlikviduje.

Vědci se naučili trik okopírovat. Oproti starším způsobům editace DNA je nová metoda CRISPR až mrazivě rychlá a levná. Tyto molekulární nůžky, s jejichž pomocí lze vyřazovat z provozu a případně i opravovat geny, může vypustit do buněk poučený středoškolák – stačí, aby si zjistil sekvenci genu, na který cílí. Výrobu „nůžek“ i naváděcího mechanismu zbraně pak zadá specializovaným firmám a celá operace vyjde maximálně na stovky dolarů. Dříve stály genové manipulace savců desítky tisíc dolarů a představovaly práci na mnoho měsíců i let.

Metoda se tak začala rychle šířit do laboratoří po celém světě. Používá se v lékařském výzkumu, ve vývoji nových zemědělských odrůd i v řadě dalších oblastí. U toho však nezůstalo. Už v roce 2015 s její pomocí jistý čínský tým poprvé modifikoval lidské embryo a obavy Jennifer Doudny se tak poprvé naplnily. Ačkoli autoři neměli v úmyslu vložit pozměněné embryo do dělohy, vzbudili vlnu odporu. Prestižní časopisy Science a Nature odmítly jejich výsledky otisknout v obavách, aby neotevřely cestu ke genetickým úpravám lidí.

Che Ťien-kchuej ovšem hleděl na činnost svých krajanů s velkým zájmem. Co následovalo, nastínil nedávno pro CNN britský embryolog Robin Lovell-Badge. Vylíčil čínského vědce jako bohatého fyzika, který o biologii moc neví, zato má ego někoho, kdo touží za každou cenu změnit svět. Tak se rozhodl, že bude prvním, kdo vytvoří geneticky modifikované děti. A nyní začínají vyplouvat na povrch detaily příběhu.

Che si dal inzeráty, že hledá HIV pozitivní muže a jejich zdravé partnerky kvůli výzkumu vakcíny proti AIDS. Poté párům nabídl možnost stát se rodiči dětí, jež budou vůči této nemoci imunní. Zřejmě jim ale neřekl, že toho chce dosáhnout genovou manipulací. Experiment později popsal na kameru takto: „Těhotenství matky začalo pomocí běžné asistované reprodukce, ovšem s jednou výjimkou. Ihned poté, co jsme vstříkli spermii manžela do jejího vajíčka, vpravili jsme do něj také malé množství určitého proteinu a instrukci pro genový chirurgický zákrok.“ Ony molekulární nůžky měly u buněk vznikajícího embrya vyřadit z provozu gen, který viru HIV usnadňuje vstup do buněk.

Nežádoucí účinky

Jedno z narozených dvojčat, děvčátek jménem Lulu a Nana, se podle zatím neověřených informací skutečně stalo imunní vůči AIDS, u druhého se pokus zdařil částečně. Genové terapie se používají již od devadesátých let, tentokrát jde však o něco fundamentálně odlišného. Podobně jako u zmíněných opic nebude vnesená mutace jen v tělesných buňkách, ale i v pohlavních – „nezemře“ tedy spolu se svým nositelem, bude se šířit do dalších generací. Co mohou takové zásahy způsobit, nikdo netuší. „Jsme svědky čehosi revolučního. Chcete-li, hmota začala měnit samu sebe,“ říká lékař, bioetik a katolický kněz Marek Vácha.

Mutace, kterou Che u dětí vyvolal, se sice vyskytuje i přirozeně, její nositelé jsou ovšem náchylnější k onemocnění nebezpečnou západonilskou horečkou a mají vyšší pravděpodobnost, že zemřou na těžkou chřipku. Rodičům však vědec o nežádoucích účincích pravděpodobně neřekl, o nebezpečí úmrtí na chřipku toho zřejmě moc ani sám nevěděl. A zahrál si tak s osudem Lulu, Nany i dětí z dalšího těhotenství, jež se mají teprve narodit. Další rizika nemusí totiž znát vůbec nikdo.

Gen, na který Che cílil, je prakticky stejný u člověka i u myši. Je zřejmě pod evolučním tlakem, který ho nutí, aby se neměnil a fungoval pořád stejně. Má tedy nejspíš na starosti něco důležitého. „Co když holčičky dostanou nějaké strašné autoimunitní onemocnění?“ varoval na nedávné konferenci organizované Českou lékařskou komorou molekulární biolog Lukáš Čermák. Děti a nejspíš i jejich potomci tak budou muset být celý život pod dozorem lékařů.

„Rodiče předem rozhodují, jak bude jejich dítě vypadat. Největší prostor svobody má přitom v životě dítě, které od otce a matky dostane náhodný mix genů,“ vysvětluje etické námitky Marek Vácha. Také podle jiných bioetiků odsouvají rodiče v podobných, zatím hypotetických experimentech práva dítěte na druhé místo; první je touha mít biologicky příbuzného potomka, ačkoli existují i jiné cesty – v případě rizika dědičné nemoci například dárcovství spermií a vajíček.

Geneticky modifikované děti se zatím ani v Číně rodit nesmějí, Che tedy porušil zákon a je držen v domácím vězení na univerzitě, z níž byl před několika dny vyhozen. Důvod, proč muži, který sám sebe nazval genovým chirurgem, hrozí těžký trest – dokonce možná hrdelní –, je však hlavně v tom, že oklamal úřady. Zfalšoval podpisy na povolení etické komise a zatajil, že hodlá k oplození používat spermie HIV pozitivních mužů. Navíc chtěl na podvodu vydělat, takže mu zřejmě hrozí i obvinění z korupce.

Vyvolení a ti druzí

Ruku v ruce s rychlým pokrokem genetiky se každopádně nezadržitelně posouvají i hranice toho, co věda zkouší dělat. Ještě ve zmíněném roce 2015 byl „pouhý“ genetický zásah do lidského embrya chápán jako problematický. To už dnes neplatí. Účastníci několika vědeckých summitů, které se k problematice v posledních letech vyjádřily, se shodli, že laboratorní experimenty jsou v pořádku, ale děti se rodit nesmějí, dokud neprozkoumáme všechna rizika.

„Konsenzus, že do lidské zárodečné linie nemáme zasahovat, v devadesátých letech velmi silný, se během posledních patnácti let v podstatě rozpadl,“ řekla již před časem Respektu německá etička a teoložka Hille Haker. V řadě zemí včetně Česka se sice nesmějí provádět ani laboratorní experimenty, zapovídají je mezinárodní úmluvy nebo je vylučuje místní legislativa, ale někde jsou již povolené – právě v Číně nebo v Británii, ve státech, které tak získávají náskok v lékařském výzkumu.

Přetrvá tedy aspoň poslední bariéra, zákaz rození dětí? Jaroslav Petr tomu nevěří: „Co když vám řeknu, že mohu vaše dítě ochránit před rakovinou? Jsou rodiny, kde se vyskytuje mutace genů, které u žen děsivě zvyšují riziko rakoviny prsu nebo vaječníků. Lékař přitom může říct – já ten gen opravím a zajistím, že nemoc, na kterou zemřela vaše matka, sestra, vaši dceru mine.“ Lze namítnout, že embrya, jež mutaci nenesou, umí v rámci asistované reprodukce vybrat pro implantaci do dělohy i současná medicína; ale co když se „genová chirurgie“ ukáže být jednodušší a levnější?

A použití CRISPR se nemusí zastavit ani tady. Člověk je zvláštní živočich – když se mu daří dobře, nerozmnožuje se víc, ale naopak míň. A investuje do těch potomků, které už má. „Koupíte jim lepší počítač, zaplatíte housle, angličtinu. Podobnou investicí může být i genové vylepšení,“ představuje si Petr. „Říká se, že s inteligencí je to strašně složité. Ale u myší se po posílení činnosti jediného genu výrazně zlepšila paměť, orientace, kognitivní funkce.“

Umělé poškození jediného genu zase může vyvolat třeba abnormální růst svalů. To vše, a ještě mnohem víc, lze v zásadě udělat již dnes; jen se rozhodnout. Známý experimentátor Shoukhrat Mitalipov loni v USA genovou chirurgií opravil v lidském embryu gen s mutací způsobující vzácné dědičné onemocnění srdce. Editovat knihu dědičné informace je možné, i když textu stále rozumíme jen částečně.

Vydejme se tedy na chvíli do světa, kde se tohle všechno běžně dělá: zásahy do lidské DNA se hromadí, a protože ne každý si je může dovolit, vzniká privilegovaná, geneticky odlišná kasta lidí. Jak se budou vylepšení dívat na nevylepšené? Budou je považovat za rovnocenné bytosti? Je možné i to, že privilegovaní schválně pozmění svoji dědičnou informaci tak, aby se s nimi ti ostatní už nemohli křížit, a vzniknou dva druhy člověka.

Nebo se privilegovaní rozhodnou, že své „genetické dobro“ ostatním vnutí. Stačí, aby každé genové vylepšení vložili biologové do dědičné informace člověka spolu se sadou nástrojů CRISPR, které zajistí, aby pozměněný gen při rozmnožování přepsal ten běžný – svůj protějšek na stejném chromozomu získaný od druhého, nevylepšeného rodiče. Mutace se pak šíří v populaci jako stepní požár. Pokusy na komárech ukazují, že během deseti generací už žádný nemutovaný gen nezbude. A za dvě stě padesát let od okamžiku, kdy se „vyvolení“ rozhodnou geneticky přepsat zbytek lidstva, může být dílo dokonáno.

Vytyčit hranice mezi zásahy do DNA z lékařských důvodů a eugenikou je přitom krajně obtížné. Je u dospělého muže normální výška sto padesát centimetrů? A co geneticky podmíněný sklon k nezdravé obezitě? Co je nenormální stav a nemoc, kterou je třeba z genů vymýtit? Podle kritiků lze nejen pokus Che Ťien-kchueje, ale i další „lékařské“ zásahy do lidské zárodečné linie označit nikoli za medicínu, ale za snahu vylepšit člověka, tedy nejvyšší formu eugeniky.

„Je to brutální, extrémní vize – jenže žijeme v revoluční době. To, co se odehrává, nemá obdoby určitě sto let,“ varuje Petr. Zásadní podle něho je, aby se o těchto možnostech začalo mluvit už dnes a aby se diskusí kromě přírodovědců účastnili také etici, sociologové, filozofové. Až budou rizika zmapovaná a poslední bariéra padne, bude už na debatu pozdě.


Zdroj: web
zpět

o firmě

Advanced Genetics, s.r.o. poskytuje genetické testy se 100% spolehlivostí již od roku 2005. Dnes je největším poskytovatelem služeb komerční genetiky v ČR. Pracujeme s nejlepšími a nezávislými světovými laboratořemi. Největší garancí kvality jsou desítky tisíc klientů, o kterých jste nikdy neslyšeli.s

Terms of Use
Privacy Policy - GDPR
FAQ
Sitemap

aplikovaná genetika

Teoretické znalosti vědců a laboratorních genetiků, jsme dokázali dostat do praxe. Pro potřeby klientů děláme vše. Jako první jsme nabídli anonymní a dostupné DNA testy v nejvyšší kvalitě, kterou dosud nikdo nepřekonal. Jako první jsme přišli ve střední Evropě s analýzou nutriční genetiky. Vytvořili jsme první dlouhodobé programy personalizované výživy, které respektují i osobní genetiku. Bavíme obdarované zajímavými testy genů nevěry nebo dlouhověkosti. A zajišťujeme spokojenost klientů 100% kvalitou. Vyzkoušejte sami. Od prevence zdraví, až po složité životní situace - vždy profesionálně.

kontaktujte nás

  • telefon:
    603 466 620
  • e-mail:
    info@DNAtest.CZ
  • adresa:
    Politických vězňů 8
    110 00 Praha, CZ
    Czech Republic